Itálie – Řím

Ještě tu mám jednu zapomenutou vzpomínkou z krátké cesty po Itálii. Přestože už jsou to více jak dva roky, pokusím se rozpomenout na pár zážitků a poznatků, než je úplně zapomenu.

Celou noc jsme proklábosili, naspal jsem sotva pět hodin (pro někoho to může být velké číslo, ale já potřebuji minimálně osm hodin spánku) a raní probuzení tak bylo velmi „příjemné“. Budík sice několikrát zvonil, ale byl pokaždé přerušen, až jsme všichni zaspali. Museli jsme během asi patnácti minut všechno sbalit a stihnout se nasnídat. K tomu se ještě přidalo chmurné, studené počasí – v pokoji byla pěkná zima, možná kvůli letnímu zařízení (lehké přikrývky, klimatizace). Nakonec jsme vyjeli z našeho ubytování u jezera Lago di Bracciano do Říma, což byl náš poslední den v Itálii.

Jistě nemusím připomínat, že Řím je hlavní město Itálie, mimořádně bohaté na umělecké a historické památky, mnoho z nich je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Přestože má Řím přezdívku Věčné město, nikdo vlastně neví, proč se mu tak říká. Lze si však lehce domyslet, že právě díky statečnému přežití všemožných nájezdů, plenění,morových epidemií, úpadku a následném rozkvětu si získalo právem toto označení. Více než 3000 let historie určitě mluví za vše, s dějinami se zde potkáme na každém kroku. A také s turisty, kteří každý den neúprosně zaplňují všechny části Říma.

Vlajka

Je zde opravdu nespočet památek, my jsme navštívili ty nejznámější. Počasí bylo proměnlivé – profoukané, lehce deštivé i slunečné, ale přesto nepokazilo atmosféru tak velkolepého města.

Kolem řeky Tibery lze udělat pěkná procházka stínem stromů, kde narazíme mimo jiné na Andělský hrad, který se nachází kousek od Vatikánu.

Tibera

Základní kámen byl položen již v roce 76. Stavba měla sloužit jako mauzoleum pro císaře Hadriána, ale stavba byla dokončena až rok po jeho smrti, a císař musel být pochován poblíž Neapole. Hrad byl po staletí využíván pro vojenské účely, byl také útočištěm papežů v dobách neklidu. Církem využívala toto místo i jako vězení a mučírnu. Dnes se zde nachází bohaté muzeum.

Andělský hrad

Španělské schody se nachází na náměstí Piazza di Spagna, odkud vedou barokní schody k Trinita dei Monti – dvouvěžovému francouzskému kostelu. Je to romantické místo, kde se kromě studentů schází také mladí milenci.

Španělské schody a francouzský kostel Trinita dei Monti

Fontána di Trevi se začala stavět v roce 1732, avšak stavba trvala celých 30 let. Voda přitéká z větší části podzemním kanálem, který byl zbudován už v roce 19 př. n. l. Do fontány se hází mince, jak už to tak bývá, aby splnily přání. Říká se, že kdo se otočí zády k fontáně a hodí mincí, vrátí se znovu do Říma. Pokud si dobře pamatuji, tak jsme to také zkoušeli, tak uvidíme, jestli se to někdy vyplní.

Fontána di Trevi

Hlad byl již neúprosný, času bylo málo, a tak jsme se na chvíli zasytili alespoň výborným panini. Foto bohužel nemám, ale určitě tuto svačinu znáte. Panini se obvykle připravují z ciabatty nebo bagety, která je obložena typickými italskými potravinami. Každý si může přijít na své. Posvačili jsme nedaleko Forum Romanum.

Forum Romanum je nejstarší část Říma, císaři zde nechávali stavět chrámy, nacházela se zde tržnice a soudní dvůr.

Forum Romanum

Monument sjednocení Itálie Viktora Emanuela II je ohromným památníkem z bílého brescijského vápence, pro Řím neobvyklého materiálu, který kontrastuje s okolím. Památník, nacházející se nad Benátským náměstím, byl slavnostně odhalen v roce 1911. Připomíná sjednocení Itálie, ke kterému došlo v roce 1870, a o které se zasloužil panovník Viktor Emanuel II.

Monument sjednocení Itálie Viktora Emanuela II

Když se řekne Řím, pravděpodobně se většině vybaví právě Koloseum. Gladiátorské zápasy, které se zde dříve odehrávaly, mohlo sledovat až neuvěřitelných 50 tisíc diváků. Kromě zápasů gladiátorů se zde odehrávali námořní bitvy, tzv. nauamchie, zápasy s divou zvěří, popravy a také klasická dramata. Z dříve amfiteátru se však stala postupně zřícenina kvůli opakujícím se zemětřesením a zlodějům kamenů. Přesto je Koloseum nejpopulárnější turistickou atrakcí v Římě.

U Kolosea se nachází i Konstantinův oblouk z roku 312, avšak v době naší návštěva se celý opravoval a focení nemělo cenu. I Koloseum se opravovalo, ale naštěstí jen z jedné části, takže kovové konstrukce tolik nehyzdily výhled.

Na pozdní oběd jsme zalezli do jedné uličky, zcela náhodně hladem vybrané. Byla to klasická rodinná italská restaurace a co jiného si v Itálii dát než pizzu. Ceny byly hodně nadsazené, co také čekat v turistickém centru největšího města Itálie. Přesto každá taková gastronomická návštěva i po letech vyvolá Pavlovův reflex, chuť na tu pravou italskou pizzu – a pastu, risotto, sýry a salámy, zmrzlinu – gelato, tiramisu, víno, kávu… také se vám sbíhají sliny?

Se západem slunce skončila i naše krátká cesta po kousku Itálie. Ještě se utratily poslední eura na benzince a vyjeli jsme na dlouhou a únavou cestu zpět do Zlína. Cesta jako vždy nepřekvapila a nejhorším úsekem se stala cesta od hranic ČR.

Domy

6 thoughts on “Itálie – Řím”

  1. Díky za milou připomínku míst, kterými jsem se také prošla. :-D Do Fontány di Trevi jsem také hodila minci. Je to už pár let, ale ráda bych se tam zase někdy vrátila.

    1. Taky bych se tam chtěl ještě někdy podívat. Byli jsme tam s průvodcem, který občas hodně spěchal. Chtěl bych si Řím vychutnat hezky v poklidu, pomalu projít i méně známá místa.

  2. V Římě jsme byli loni (podruhé) a navštívili i Andělský hrad a přes Španělské schody jsme došli až ke Gallerii Borghese, kde ale k mému velkému zklamání jsme se nedostali dovnitř, protože návštěvu je nutné rezervovat předem a ten den už byl kvóta návštěvníků vyčerpána. Koupil jsem si alespoň průvodce galerií.
    Proti tvé návštěvě se ale změnilo to, že fontána di Trevi se opravovala, byl kolem ní nepořádek a byla bez vody. Ale mám ji na fotkách v plné kráse z dřívější návštěvy, kdy zase byl částečně zahalen plachtou bílý památník na Benátském náměstí za sochou Viktora Emanuela II.

  3. Říká se tu, že nejkrásnější pohled na Řím je právě z monumentu. Je to totiž jediné místo, odkud ho (monument) není vidět.
    Přiznám se, že i po pěti letech stále objevuji nová a nová místa, která stojí za vidění.
    Bracciano. Líbilo se ti? Jeden čas jsem bydlela nedaleko (Blera) a zrovna tato oblast mi nijak k srdci nepřirostla. Hrad a jezero – ano. Příjezd vlakem z Říma – super výhled. Ale jinak nic moc. Spíš, díky velkému množství kasáren mi to tam připadá jak…no jako v kasárnách.

    1. Byli jsme ubytovaní pár kroků od jezera a místo na mě působilo příjemně a klidně. Ale prolezlé okolí nemám, bylo to opravdu jen na přespání. Jak píšeš, je tam pěkný výhled.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.