Napoleonův ostrov Elba – cestování ze severu na jih a pláž Lacona

Ze severu ostrova jsme se vydali na jih, k pláži Lacona, kde jsme se na následující dva dny ubytovali v poměrně drahém kempu Valle Santa Maria. Nechtělo se nám však vymýšlet a vyhledávat levnější kempy v okolí, navíc kemp je přímo propojený s pláží, no co víc si přát!

Středobodem místních autobusových linek je město Portoferaio, neboli „železný přístav“, kde jsme museli skoro vždy přestupovat při toulkách ostrovem. Jak již bylo zmíněno v minulém článku, museli jsme dost dlouho čekat, ale nakonec autobus přijel. Zastavuje se po zmáčknutí signálu, jenže kdo se má v tolika zastávkách vyznat, když vidí město poprvé? Zastávku, kde jsme potřebovali přestoupit, jsme samozřejmě přejeli, ale ochotná řidička okamžitě při našich rozpacích zastavila, abychom neodjeli bůhví kam.

V Portoferaiu jsme měli čas, takže jsme si ho mohli kousek prohlédnout a hlavně se najíst. Jedním z problémů (nejen tohoto dne) bylo neustálé nošení zavazadla. Vyzkoušeli jsme poprosit obsluhu baru nacházejícího se přímo u naší startovní pozice, zda-li si nemůžeme odložit zavazadla. Nikdo zcela klasicky neuměl anglicky, a servírka byla zděšená, že na ní mluvíme tím divným jazykem, vůbec nevěděla, co po ní chceme. Štamgasti však začali přes celý podnik volat, jestli někdo neumí anglicky, až se nakonec někdo našel, vše vysvětlil a my jsme dosáhli svého.

Cestou při hledání jídla, jsme našli nějaké levné občerstvení, kde jsme na plastovém talířku dostali lasagne. Ať už to bylo hladem, či gastronomickým kumštem, lepší lasagne jsem v životě nejedl! Dále jsme omylem zabloudili na hřbitov, který však měl zvláštní kouzlo a hluboké ticho i v pravé poledne vzbuzovalo respekt a možná i trochu strach.

Portoferraio – hřbitov

Ještě jsme udělali drobnou útratu v baru ve formě slavného osvěžujícího Aperolu spritz, abychom jen tak buransky neodešli a konečně jsme mohli jet směr pláž. Únava byla znační z předešlých dní a provizorního spaní, proč si tedy nedopřát trochu letního relaxu po zbytek dne.

Lacona

Na Elbě se nachází mnoho pláží všech druhů, avšak Spiaggia Grande (název není příliš známý, spíše se pláž spojuje jednoduše s vesničkou Lacona) patří k nejdelším s délkou 1,2 km. Také se údajně jedná o jedno z posledních zákoutí ostrova, které si zachovalo charakteristický jemný písek a vzácné květiny, jako například lír přímořský nebo rohatec žlutý.

Pláž Spiaggia Grande, Lacona

Před Laconou nás varovala starší paní, se kterou jsme se bavili při dlouhém čekání na autobus, že je tam prý moc turistů a pláž praská ve švech. Skutečně tomu tak bylo, ale musím uznat, že už jsem zažil i narvanější pláže, kde se nedala ani osuška položit.

Kemp Valle Santa Maria stál na jednu noc asi 50 euro, což dle našich českých poměrů není úplně příznivá cena za malý stan, ale sám ostrov i poloha kempu mu nahrává.

Lacona, kemp

O Elbě se v každém průvodci píše, že nabízí průzračně čistou vodu a je rájem turistů. My jsme však měli velké vlny a chaluhy jsem našel v plavkách schované ještě po dlouhé době při koupání na Lipně. Přesto jsme se aspoň pořádně vydováděli ve vlnách, že by nám kdejaké dítě mohlo závidět.

Pláž Spiaggia Grande, Lacona

Po západu slunce stojí za to projít pláží směrem k východnímu konci, kde se dostanete do nočního života. Restaurace lákají svou vůní, líbeznou hudbou nebo útulností na každém kroku a v noci je atmosféra úplně jiná než ve dne.

7 thoughts on “Napoleonův ostrov Elba – cestování ze severu na jih a pláž Lacona”

  1. Se zájmem jsem se s tebou podívala do Lacony, kterou jsme při našem putování po Elbě minuli. :-)
    Lasagne a i další těstoviny tak nějak chutnají v Itálii lépe, než kde jinde. Já jsem se dostala do stádia, kdy už kupuju i tady u nás jen italské těstoviny. Dokud jsem neochutnala na místě, bylo mi celkem jedno, jaké těstoviny jím.
    Cena za jednu noc je poměrně vysoká, ale Toskánsko je všeobecně dražší, než další italské části.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.