Za obzorem

S datem 1. září nenávratně skončilo jak letní počasí, tak všechny aktivity s ním spojené. Škola v pondělí začíná většině žákům a my vysokoškolští se ještě můžeme následující dva týdny usmívat, že semestr začíná 18. 9., zítra. Už to zase začíná.

Venku právě zase prší a co jiného člověka napadne, než vzpomínky na léto. V našem dokonalém světě, kdy všechno musí být pozitivně perfektní, se po prázdninách pochlubíme hlavně úžasnou dovolenou, nekonečnými pařbami a jinými nezapomenutelnými zážitky. Je ta nějak zažité, že letní prázdniny, Vánoce a další podobná období jsou vždy šťastná, veselá a každý se na ně těší několik týdnů, ne-li měsíců dopředu. Nesmí to být jinak.

Na fotce se pyšní kousek z nekonečných španělských pláží, aneb 10 krásných španělsko-francouzsko-italských dní, kterými tak nějak začaly mé prázdniny. Po úspěšném zkouškovém šup do letadla nízkonákladovky Volotea za 1 euro (narozeninová akce) a hurá za objevováním (především) Španělska. Po návratu se však z mého domova stalo spíše bojiště, kde světová válka na domácím územím končí rozsudkem již zítra. Ačkoli se mě to netýká až tolik jako mých dvou sester, přesto je to velká rána pro všechny.

Naštěstí, abych snad nemusel vyprávět po létě, jak obtížné bylo, jsem ještě zavítal okusit Vysočinu a Jihočeský kraj, následně pak na celý týden Rakousko.

Slunce už zapadá za obzor, tma je dříve než v krásné vlahé večery. Výzdoby domů a zahrad se brzy začnou barvit podzimem, chryzantémy budou pronikavě žlutit všechny vchody domů a bude sychravo, prostě školně. Tak snad bude podzim více optimistický a dopřeje nám slunce, než přijde dlouhá zima.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.