Salzkammergut: horský masiv Dachstein a hora Krippenstein

Oblast Salzkammergut, česky nazývaná Solná komora, se nachází na území spolkových zemí Salcbursko, Horní Rakousy, Štýrsko. Název přímo značí, že se jedná o majetek císařské Solné komory, autority pověřené provozováním solných dolů habsburské monarchie. Zahrnuje mnoho ledovcových jezer a celek je ohraničený ze tří světových stran mohutnými horami – Totes Gebirge, na jihu Dachstein Tennengebirge, na západě Berchtesgadenské Alpy a na severu přechází ve Štýrské Předalpí.

Mezi zdejší jezera patří například deváté největší jezero Rakouska Wolfgangsee, případně nejteplejší jezero Mondsee, jehož voda mívá v létě až 27 °C. Mezi známými obcemi zde nalezneme solné lázně Bad Ischl nebo idylickou vesničku HallstattHalštatského jezera.

25. srpna 2017

Tento den byl ve znamení přemisťování, museli jsme se vrátit zpět autobusem z Berchtesgadenu do Salzbrugu a odtud jsme teprve mohli jet správným směrem k Halštatskému jezeru. Cestou jsme míjeli jedno jezero za druhým a každé lákalo ke schlazení. Byl parný den, ale zmoklé věci ze zákeřné noční bouřky z noci nám stejně nestihli uschnout.

Docestovali jsme vlakem do stanice, která se jmenuje podle vesnice Hallstatt, odkud vede lodní spojení rovně přes jezero. Vesnice se nachází na protilehlém břehu. Ještě na konci 19. století se jednalo o jediné spojení se světem.

Naše cílové místo – Camping Am See, se nacházelo ve vesnici Obertraun, která je vzdálená 4 km od nádraží cestou podél jezera. Odtud pak lze dojít po asi dalších 4 km do Hallstattu. Vystoupili jsme zbytečně o zastávku dál, tudíž nás čekala náročná cesta do kempu, neboť horké počasí a zavazadla dělali své. Nakonec jsme trasu, která místy vedla prudce nahoru a dolů, zdolali, dorazili do kempu a mohli postavit stan. Odměnou nám byl úchvatný pohled z lehátka u skromné oblázkové pláže na Hallstatt schovávající se pod vysokými horami a nasvícený západem slunce.

26. srpna 2017

Konečně přišel den, kdy jsme mohli udělat pořádnou horskou túru.

Na kraji Obertraunu se nachází ve výšce 609 m n. m. dolní stanice lanovky Dachstein-Krippenstein. Lanovka vystoupá do výšky 1350 m, zde stojí prostřední stanice. Nalezneme zde hned dvě zajímavé jeskyně.

Stanice lanovky

První z nich je Dachsteinská mamutí jeskyně (Mammuthöhle), která svůj název nezískala podle mamutů, ale díky své mamutí velikosti. Zatím je prozkoumáno kolem 75 km chodem, což ani zdaleka není konečné číslo. Určitě nezapomeňte na teplou bundu i v létě, než se zde vypravíte, neboť je uvnitř stálá teplota kolem + 2 °C. Prohlídka je dlouhá 1 km.

Mamutí jeskyně

O poznání chladnější je Dachsteinská ledová jeskyně (Eishöhle). Ta má méně stálou teplotu, pohybuje se dle počasí v rozmezí dvou až třech stupňů jak k minusovým, tak k plusovým hodnotám. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších ledových jeskyní Evropy a zdejší nejstarší led má úctyhodný věk 500–600 let. Z 2,7 km dlouhých chodem zabírá prohlídka asi 800 metrů.

Lanovkou se lze dostat ještě výš a to do výšky 2100 metrů. Jedná se o vrchol hory Hoher Krippenstein (2109 m n. m.), kde naleznete i známou vyhlídku 5fingers . Jedná se o vyhlídkovou plošinu připomínající 5 prstů.

Za Krippensteinem se však tyčí skutečný velikán – Hoher Dachstein. S nadmořskou výškou 2995 m n. m. se jedná o nejvyšší vrchol celého masivu Dachstein, zároveň je druhou nejvyšší horou jako podcelek Severních vápencových Alp (zde patří i Berchtesgadenské Alpy, o kterých jsem psal minule. Dle geomorfologického členění pak toto všechno nazýváme Východní Alpy.

Druhou možností, jak se dostat k jeskyním (případně až k 5figers) je využití turistické trasy vedoucí zhruba pod lanovkou. Od kempu jsme ušli 2,7 km příjemné chůze k dolní lanovce. Zde pak začal pořádný výšlap prudce po úbočí k prostřední stanici – 2,9 km chůze lesem, avšak s převýšením 810 metrů. Oproti jízdy lanovkou zažijete pak daleko větší radost, že jste nahoře! Po prohlídce obou jeskyní a skromného muzea pod jeskyněmi jsme se stejnou trasou vydali i zpět. Z kopce to však šlo daleko snáz.

Výhled do údolí

Po příchodu do kempu jsme snědli zbytky jídla, kterého bylo opravdu poskrovnu, protože v Rakousku je většina obchodů o víkendech zavřená. Pak započala kulminace hladu, která bohužel přetrvávala až do následujícího posledního dne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.